Chichén Itzá

Dneska se naposled budeme potulovat po Yucatánu a naším cílem bude Chichén Itzá, jedno z nejznámějších archeologických míst Mexika a taky místo zapsané do UNESCO. Od našeho hotelu byly tyhle pyramidy vzálené necelé tři hodiny jízdy. Museli jsme si tedy přivstat, abychom se dostali na místo včas a vyhli se polednímu slunci a největšímu náporu turistů. Dobře jsme udělali. Prohlídka od devíti do dvanácti byla nejen v příjemném počasí, ale obešla se i bez davu turistů. Ti všichni totiž přijeli až po snídani a okolo poledního vytvořili asi půlkilometrovou frontu na lístky. To my už směřovali zase k moři...

Kukulkánova pyramida zvaná také Zámek (Castillo). Hlavní budova celého areálu. Bohužel dnes už není přístupná ani zevnitř ani zvenčí. Kdybychom přijeli o pár týdnů dříve, mohli bysme na den jarní rovnodennosti při západu slunce vidět hada, který se vine po celém schodišti. Takhle jsme viděli jen jeho kamennou hlavu na úpatí schodů.
Celý areál budov a pyramid má dnes 8 čtverečních kilometrů a to není ještě zpřístupněno celé mayské město. Část ještě odpočívá v pralese a vzpomíná na nejslavnější časy, kdy Chichen Iztá bylo po 700 let svatým městem Májů.


Hřiště míčové. Jako skoro ve všch majských městech je i v Chichen Itzá více hřišť na míčovou, starou rituální hru s míčem. Hřiště ležící u Kukulkánovy pyramidy je zatím největší nalezené hřiště ve střední Americe. Hrací plocha je dlouhá 146 metrů a široká 37 metrů a podél jsou zdi vysoké 8, 5 metrů. Ve středu obou zdí jsou "koše", kamenné kruhy ve výšce 7, 25 metru. Hraní míčové bylo pro hráče otázkou života a smrti.


Míčová (pelota) byla pravděpodobně vymyšlena Olméky někdy 1300 před naším letopočtem. Hru hrají 2 týmy proti sobě. Cílem hry je umístit gumový míč do kamenných kruhů, přičemž se tam míč mohl dopravit pouze lokty, koleny nebo boky. Při umístění "koše" ve výšce sedmi metrů opravdu nevím, jak to bylo proveditelné... A protože to bylo tak obtížné, družstva mohla sbírat body ještě jinými způsoby během hry.




Obětní oltář zdobený lebkami. Míčová byla hra pro celé muže. Jedno z družstev, případně jeden z hráčů byl po hře obětován. Dodnes se však vedou spory, jestli byl obětován vítěz nebo poražený. Jestli byli obětování vítězové, pak proto, že se bohové mohli spokojit jen s těmi nejlepšími a obětování byla čestná smrt. Jestli byli obětování poražení, pak proto, že přerušili běh slunce (míč byl symbolem slunce) a museli za svůj čin pykat. Jasné je jen to, že obětní rituál měl posílit boha Slunce. Obování se provádělo na speciálním oltáři, jehož stěny byly zdobeny lebkami obětí.


Cenote sagrado (Krvavá studna). Svatá májská studna sloužila opět pravděpodobně k obětování, tentokráte bohu Deště. 60 metrů široká kruhová přírodní studna je nejvíce hluboká asi 80 metrů. Májové neuměli plavat, takže oběť měla smrt jistou. Podle archeologických nálezů šperků a nádob se usuzuje, že Májové své oběti před smrtí bohatě zdobily a tím je vlastně zatížily, aby náhododou nevyplavali zpátky. Komu se to však podařilo, byl oslavován jako velký hrdina.


Budova mnichů. Mnichové tu pravděpodobně nikdy nežili, jen Španělé takhle bohatě zdobenou budovu pojmenovali, protože stála blízko svatyně. Kamenné dekorace na fasádě v klasickém majském stylu byly věnovány bohovi Chacovi. Na zdech jsou zobrazena i zvířata, která podle majské mytologie nesla nebesa - krab, pásovec, šnek a želva.

Tak a to je z Yucatánu prozatím všechno. Snad jsme vás trošku prázdninově a cestovatelsky naladili a množstvím pyramid moc neznechutili. Slibuju, že příště už to bude na jiné téma...