Byla to naše druhá návštěva nejvýznamnějšího přístavu Mexika. Ale minule jsme tu byli o Vánocích, všude plno lidí. Teď to bylo mimo sezónu a ve městě vládl klid. Svítilo sluníčko, lidé se pomalu procházeli po promenádě podél moře a turistů bylo minimum. Tak jsme se konečně podívali do Akvária.
Akvárium ve Veracruzu je největším svého druhu v Latinské Americe. O jeho založení se začalo diskutovat už v 80. letech a v roce 1990 se začalo stavět na místě bývalého fotbalového hřiště na konci přímořské promenády. Otevřeno bylo v roce 1992 a od té doby ho každoročně navštíví tisíce lidí. V každém průvodci je Akvárium uvedeno jako jedna z hlavních atrakcí Veracruzu.
Akvárium je rozdělené na několik sekcí - sladkovodní, slanovodní (existuje to slovo vůbec? :-) ), žralokárium, medusarium (to jsem ale vymyslela hezké názvy, co?) a třeba vodní tunel, kdy vám nad hlavou plavou metrové rybičky jako z pravěku. Celá procházka akvárkem má přes půl kilometru.
Většina mořských druhů je pro nás neznámá a jako laikům nám ani latinské názvy a pravidelné živé komentáře ve španělštině moc nepomohly. Na tomto snímku je ale želva (to jsme poznali)...
Na druhém konci přímořské promenády se nachází budova Pemexu, monopolního prodejce pohonných hmot v Mexiku. Před ní stojí bojovníci. Jsou to pravděpodobně nějací hrdinové mexické revoluce, i když ty zbraně nám připadali o nějaký ten pátek modernější. U nich jsme si zavzpomínali na doby, kdy jsme jako jiskry a pionýři u takových soch museli stát a vzdávat jim hold.
Další socha, tentokrát o něco přátelštější páreček. Tanečníci na sobě mají typický veracruzský kroj. Ve skutečnosti by měl tanečník být celý v bílém jen s červenou stuhou okolo krku. I tanečnice by byla celá v bílém jen s vyšívanou černou zástěrkou a bílo-černým vějířem. Tady jsou však celí bronzoví a navždy pozorují odliv a příliv Atlantiku.Na kroj v barvách i ukázku tance se můžete podívat třeba tady:
http://www.veracruz-puerto.gob.mx/cultura/trajetipico.asp
Ač je to k nevíře, tenhle stroj je kávovar ve známé veracruzské kavárně Grand Cafe de la Parroquia. (http://www.laparroquia.com/index.html)Kavárna tu stojí od roku 1808 a ten kávovar určitě pamatuje začátek 20. století. Na první pohled kavárna nevypadá nijak honosně. Bíle vykachličkované stěny, jednoduché kulaté stolky a židle thonetky. Mezi hosty pobíhá spoustu číšníků v bílých halenách. Nejznámější objednávkou je "lechero" - velká káva s mlékem. Zvláštní je její servírování. Číšník přinese velkou sklenici, kde je tak na 3 centimetry nalitá horká a velmi silná káva. Do sklenice pak břinkne silně lžící. Na tento signál reaguje jiný číšník, který má v ruce 2 veliké konvice. Jednu s horkým mlékem, kterou dolije sklenici až po okraj. Když chce někdo kávu silnější, doleje mu ji z druhé, menší konvice. Kam se hrabe Starbucks - kafe tady bylo opravdu nezapomenutelné.
Poslední den ráno nás i přes zavřené okno hotelu probudily divné zvuky. Když jsme celí rozespalí vykoukli z okna, uviděli jsme srocení vojsk. Bylo totiž 16. září a Mexiko oslavovalo založení. Vojáci se připravovali na slavnostní přehlídku. My jsme ji měli jako na dlani. Vojáci, námořníci, školáci, hasiči defilovali pod naším hotelovým balkonem skoro hodinu. Nejvíce se přehlídka líbila Adamovi, obzvláště hasičské a policejní vozy. My jsme opět vzpomínali na dobu dětství, když takové přehlídky byly povinné i pro nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat