Jeden dušičkový

Konečně... Sice máme prosinec, adventní čas, ale mě tu ještě zbyly fotky z Oaxacy, kde jsme byli před měsícem. Dušičkovou tradici v Mexiku jsem už popisovala a v Oaxace je prý nejvíce zachovaná. Na Dušičky se na hřbitovech pije, jí a zpívá. A všude jsou k vidění dušičkové oltáře. Na náměstí v Oaxace byla dokonce uspořádaná jejich výstava s oltáři mrtvým z různých oaxackých regionů.
Přehlídka to byla velkolepá, i když z pohledu Evropana trošičku morbidně nezvyklá. Téměř všem oltářům dominovaly žluté měsíčky a pro mrtvé tu bylo přichystáno vše, co měli a asi i mají rádi. Pečivo, ovoce, tequila i cola.


Nezvyklý, zelený oltář z cukrové třtiny.


Tady si zase dušičky mohou pochutnat na velkém "pan de muertos". Na fotce to sice vypadá jako krocan, ale ve skutečnosti to bylo něco jako obrovská vánočka. A cukru není nikdy dost, takže opět cola, sprite a jiné sladké nápoje...

Chleba mrtvých a pro mrtvoly v uměleckém provedení "panáček".


S úsměvem i po smrti.

Vedle výstavy oltářů ještě dušičkové umění. Hned před oaxackou katedrálou byly obarvené pískové skupltury. Náměte jako vždy kostry všech velikostí i nálad. Tady jedna venčí svého čtyřnohého miláčka.
A tady jsou manželé spolu šťastní i po smrti. Všimněte si, že ženská kostra má prsa a červené lodičky :-D.