Čím déle se v jedné zemi pobývá, tím méně je věcí, které stojí za komentář. Této nepřímé úměry si před námi již všiml nějaký jiný chytrý pán, jehož jméno jsem již zapomněla. Poznamenal, že za měsíc v Indii o ní můžete napsat knihu, za rok povídku a za pár let jen několik řádek. Poznali jsme to na vlastní kůži. První dojem je prostě nejsilnější, ať jde o lidi nebo o země.
Když přiletíte do Bombaje, praští vás již v letadle přes nos neidentifikovatelný zápach – směs benzínu, spálené gumy, kouře a tisíce pachů z jídla i lidí. Ve vstupní budově se divíte potemnělým zákoutím a špíně a hned co se zaklapnou dveře klimatizované letištní budovy, máte pocit, že tisíce lidí čekající před budovou vás praštily mokrým hadrem přes obličej. Máte zvláštní pocit z ozbrojených vojáků, kteří nosí samopaly připravené k palbě a chodí s ukazováčkem na spoušti. Během prvních pár desítek minut jste zahlceni dojmy a jste schopni o nich napsat sloh na několik stránek. Když přiletíte popáté, už vám to nepřijde zvláštní, už to znáte a víte, co čekat a jako SMS domů napíšete jen „ Let klidny, vse ok“.
Stejné je to v Mexiku s pyramidami. Poprvé ji vyhlížíte netrpělivě z okénka auta, a když se přiblížíte na dosah, běžíte si sáhnout, jestli je ta pyramida opravdu z kamene a ne jen kašírka pro film. Obdivujete hmotu stavby, chytrost a důvtip projektantů, šikovnost stavitelů a divíte se, jak mohli ty obrovské kvádry otesat do přesných tvarů a dopravit je na správné místo bez moderních přístrojů jen se znalostí matematiky a fyziky. Na vrcholu pyramidy pak nabíráte kosmickou energii plnými doušky. Jste ohromeni. Když vedete třetí návštěvu ke stejným pyramidám, mávnete rukou k té největší s lakonickým komentářem: „Pyramida slunce“. No, a když už vidíte asi čtyřicátou třetí pyramidu, jen cynicky poznamenáte něco o „hromadě kamení“ a hledáte nejbližší miscelaneu, kde by se dalo koupit pivo.
V trochu menší míře to máme i teď. I když v Německu jsme už žili a trochu tušíme, co nás čeká. Při minulých pobytech jsme ale měli vždy za zády firmu, která nám kryla záda a poskytovala nám pomocný aparát. Teď si musíme poradit sami a žasneme . Třeba nad některými úředními postupy. Divíme se, jak se tu třídí a odváží odpad. Nadáváme na úřední termíny, které jsou poměrně dlouhé, ale jsme vděční za slušné chování úředníků. Život nám ulehčuje skutečnost, že potraviny zde jsou kvalitnější a šunka je opravdu šunka, ale nezvyklé pro nás je, že v neděli si maximálně může člověk po ránu koupit housky, protože pekařství je jediná firma, která může mít v neděli otevřeno. Už za pár týdnů nám přijde vše jako naprosto normální. Takže musíme nasbírat nějaké zážitky, abychom je Vám mohli zprostředkovat a měli jste co číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat