Bydlíme v domečku. Když jsme ho viděli poprvé, moc se nám líbil. Po nastěhování jsme objevili, jak už to tak bývá, pár pih na kráse. Největší ale měl domeček od samého začátku. Měl zahrádku.
Pro vysvětlení. Vyrůstala jsem v rohovém domě se zahradou. Slovo „rohový“ je obzvlášť důležité při čištění chodníku. Vždy se totiž čistila dvakrát větší plocha, než měli sousedi. V Indii jsme měli nejdřív směšnou předzahrádku, pak zahrádečku jako dlaň, která se v období dešťů měnila v bahnité brouzdaliště. Ani o jednu jsme se nestarali, staral se vždy správce areálu. V Mexiku jsme měli zahradu poměrně velkou. Okrasnou s rybníčkem před domem a za domem trávník. Naštěstí jsme k tomu měli Priscila. Priscil byl hodná duše a všeuměl, který každý týden ve středu přišel, postaral se, dostal zaplaceno pár pesos a zase odešel. A teď bydlíme v rohovém domku se zahradou a stráááášně dlouhým chodníkem. Kruh se uzavřel.
Poprvé je starost o zahradu na nás. Už jako malá jsem nebyla žádná nadšená zahradnice a to nadšení se nedostavilo ani s věkem. Vím, že jsou lidé, kteří milují zahradničení, hrabání se v hlíně, pěstování nových kultivarů, sklízení plodů vlastní práce a kochání se zelenou krásou. Já mezi ně, zatím, nepatřím.
První kontakt se zelení byl hned po přistěhování. Trávník dosahoval výše menšího vlčáka a nám bylo jasné, že pokud nechceme pro děti pořádat bojovky ve vysoké trávě, musíme posekat. Takže jsme se seznámili s benzínovou sekačkou po předchozích majitelích a začali dílo. Sekačka se samozřejmě po pár minutách práce zahltila dlouhou travou, takže sekání, čištění sekačky a hrabání zabralo celé odpoledne. Druhé sekání trvalo už jen půl hodiny, a pokud chceme mít trávník pořád v normálním stavu, musíme sekat každých 7 dní. Super zábava na soboty.
Další špinavou práci odvedli mí rodiče. Po příjezdu se vrhli na odplevelování a kultivaci záhonků. Já se držela dál, protože nepoznám plevel od kytky a hrozilo, že vyrvu vše, co mi přijde pod ruce. Okrasná část zahrady ještě šla. Největší komplikací bylo, že předchozí obyvatelé domku si pletli záhonky s kompostem a všude byla poházená nasekaná tráva v různém stupni rozkladu. Pak se přešlo na, naštěstí jediný, užitný záhon. Jeho zkultivování nám s mámou trvalo skoro celý den. Jahody byly rozlezlé všude, pět rajčat se bez opory plazilo přes ně a svrchu na tom všem trůnila cuketa s dvěma obrovskými plody. Během práce jsme našli ještě dvě brambory, kterých úrodu jsme měli k večeři. Vyplít, vyčistit, rozmotat a ostříhat všechny rostliny byl úkol na celé dlouhé odpoledne a večer.
Zatím posledním úkolem spojeným se zahradnickou prací bylo pletí a vyčištění chodníku. Nad zarostlou zámkovou dlažbou a přilehlými plochami jsem strávila tři dny a ještě s láskou jsem vzpomínala na velkoformátové dlaždice z první republiky, které jsme měli v domě u rodičů.
Uvidíme, zda se má nechuť časem změní a já také budu říkat, že zahrádka je nejlepší relaxace, jakou znám.
Žádné komentáře:
Okomentovat