Nežravci

K vánocům jsem vytvořila pro rodinu fotoknihu, ve které jsem popisovala důležité události v životě členů naší rodiny za uplynulý rok. To, že Adam začal mluvit německy, Emma si zvykla ve školce, Karel tvrdě pracoval a já neméně. A to hlavně v kuchyni. Téměř každý den dopoledne vytvářím něco k obědu, protože děti chodí obědvat domů a dát jim jen namazaný chleba mi přijde málo. I když občas by byl houska s máslem byla asi to nejlepší, co bych mohla v kuchyni vykouzlit. Ušetřila bych si čas na něco smysluplnějšího, protože vařit pro mé děti je  kuchařské utrpení. Mám totiž děti z rodu nežravců.

Třeba štědrovečerní večeře je pro dětské strávníky trošku skromná. Z mé rodiny jsem zvyklá na rybí polévku, smaženého kapra a klasický bramborový salát. Problémy s tímto menu nastaly už v době, kdy jsme se seznámili s Karlem , protože on nejí ani kapra, ani salát s majonézou. Provedla jsem tedy modifikaci – čočková polévka, smažený losos a salát rakouského typu bez majonézy. Tak jsme hodovali do doby, kdy se nám narodily děti. Čočková polévka neprošla přes zaťaté zuby rok a půl starého kloučka, ryba přistála na slavnostně ozdobeném stole a salát nepřicházel v úvahu. Bohužel ho v odporu následovala i sestra.  Došlo tedy na další modifikaci.  Polévku nahradil čirý vývar s celestinskými nudlemi ve tvaru hvězdiček a stromečků, děti dostaly rybí prsty a brambory. Letos jsme ovšem slavili vánoce u babičky. Dětem byla jedno, že dělá nejlepší rybí polévku v okolí, vyžadovaly vývar. Nechtěly ani rybu ani řízek a salát by nevzaly do pusy. Aby se předešlo obvyklým výstupům u stolu v tento slavnostní večer, byli jsme velkorysí. Děti pojedly skromně. Vývar a brambory s máslem. A pak se dorazili cukrovím, ze kterého jedí pouze perníčky, linecká kolečka a vanilkové rohlíčky.

Nevím, kde jsme při výchově ke stravování udělali chybu. Kojila jsem, pak jsem dělala příkrmy a to mezi nejoblíbenější patřily brokolice, cuketa a chayotes, což by dnes ani jeden nepozřel. Prostě jako mimina to ozkoušely, ale teď nás stojí nadlidské úsilí, aby něco ochutnaly. A to se týká jak slaného, tak sladkého sortimentu. Smažený sýr s hranolky, koláč s meruňkami nebo knedlíky s uzeným jsou jídla, která naše děti prostě ani neznají jen proto, že se je zdráhají jen ochutnat. Náš Adam je jediné dítě, které znám, které je schopné říct na čokoládu – děkuju, nechci. A Emma to zas takhle má na některé druhy sušenek. Seznam jídel, které náš dorost nejí, by byl dlouhý. Seznam těch preferovaných je výrazně kratší – těstoviny, kuře na paprice, pórková polévka, pizza, chleba s máslem a jogurty jsou v naší kuchyni stálice. A tak asi nepřekvapí, když Adam po štědrovečerní večeři prohlásil „Příště chci slavit vánoce v Itálii, tam mají k večeři určitě těstoviny.“