Mallorca

V pondělí se pere, v úterý žehlí. Ne, že bych na tomto pořádku až tak trvala, ale já žehlím zásadně při televizi. A v úterý dávají pořad o Němcích, kteří se rozhodli žít mimo Německo. Je to tzv. docu-soap, takže těžko říct, zda je to opravdové nebo trochu stylizované. Nejdřív mě to zajímalo proto, že jsme něco podobného sami prožili, teď na to koukám jako na velmi zábavný pořad. Někteří účastníci si totiž myslí, že v jiných státech se žije jednodušeji, skoro bez práce a zato za hodně peněz a že se v pohodě všude domluví jen německy. A top destinací pro prchající Němce se zdá být Mallorca. Takže když jsme hledali místo pro letošní dovolenou, která měla být u teplého moře a pokud možno se španělštinou, padla volba na 17. spolkovou zemi Německa – na Mallorcu.

Chtěli jsme zjistit, co Němce během jejich dovolených vede k tomu, aby sem přestěhovali celé rodiny a začali nový život právě zde. Během deseti dnů jsme na to nepřišli. Moře příjemné, slunce svítilo poctivě každý den, krajina pěkná, ale všude spousta turistů. Poprvé po velice dlouhé době jsme museli na dovolenou v hlavní sezóně a na tu přelidněnost jsme nebyli připraveni. A to jsme prosím pěkně byli na severu, kde je těch turistů nejmíň.

Tam jsme taky zjistili, že dovolená na Mallorce není jen doménou Němců, ale i Angličanů a Skandinávců je tu nepočítaně. Zajímavé je, že ostrov je národnostně rozdělen oblasti anglické a skandinávské (na severu) a německé (na jihu). Rusové jsou všude, Španělé tu mají prázdninové usedlosti  a ostatní národnosti byly zastoupeny jen málo. Naše snaha bavit se španělsky začala vždy velikým překvapením, protože všichni automaticky mluví na turisty buď anglicky nebo německy. Ale po prvotním šoku byli místní mile překvapeni a rádi se bavili. Jednou jsme dokonce díky španělštině dostali dřív servírovanou večeři a to na nás okolní anglicky hovořící hosté nehleděli zrovna přátelsky.

A protože se mi nejlíp referuje za čerstva, kdy jsou ještě všechny zážitky živě v paměti. Bude tu teď párkrát Mallorca slovem i obrazem. Sice zážitků nebylo až tolik, hlavně jsme se váleli u vody, ale něco málo jsme i viděli a o to se rádi podělíme.