První věc: pozvánka. Asi měsíc dopředu vyrobí uliční výbor tištěnou
pozvánku na oslavu s termínem akce a s termínem přípravné akce. Té
jsem se zúčastnila loni a nějak jsem nepochopila její smysl, takže letos jsem
neformálně vynechala a jela s dětmi do kina. Před oslavou sejdou sousedé u
jednoho z nich a dvě hodiny se diskutuje nejen o životě v ulici, ale
hlavně o tom, kdo co koupí, připraví, uvaří a upeče. Formálnost akce potvrzuje
německý organizační talent. Bez oficiálního usnesení není bramborového salátu
ani piva. Takže jsem se letos pouze stavila u sousedů s tím, že upeču
koláč, připravím salát a přitáhneme basu oblíbeného piva z Plzně. Za
minutu bylo vyřešeno, zaneseno do seznamu a já mohla odcválat s dětmi za zábavou.
Další odlišná věc je oblečení. Na českou grilovačku se chodí
v džínách a triku. Ne tady. V naší ulici se věkový průměr blíží šedesátce
a to možná vysvětluje styl oblečení. Loni jsme vyrazili vyloženě sportovně a letos
jsme si to zopakovali, takže jsme byli jediní v triku. Dress code našeho
festu totiž tvoří košile a to u obou pohlaví. Ženy výjimečně vyvětrají i šminky
a šperky, některé dokonce přišly v podpatcích. Vzhledem k tomu, že
jsme jediná rodina s malými dětmi, neformálnost oblečení nám prochází.
Co nám ale prochází s povytaženým obočím je nádobí. Úplně
jsme od loňska úplně zapomněli, že jednorázové nádobí se tu nenosí. Letos jsme
to vylepšili – už jsme nejedli z papíru, ale z plastového dětského
nádobí. Ale stejně vedle značkového porcelánu sousedů a stříbrných dezertních
vidliček se nádobí značky Ikea a lžičky Lufthansa (pozůstatek z Indie)
vyjímalo podivně. Proto to tady píšu sem (a za uši), abych příští rok vytáhla
slavnostní servis, abychom nebyli pořád za burany.
Jinak jde o poměrně příjemné setkání se sousedy, které přes
rok potkáváme jen občas. Pravidelně se sice zdravíme, ale toto setkání je
alespoň příležitostí popovídat si s lidmi, kteří tu bydlí všichni přes
třicet let a přijali nás poměrně otevřeně mezi sebe. Takže příště nezapomenout
na místní bonton a budeme už stoprocentně místní.
Žádné komentáře:
Okomentovat