Pololetí

Čas letí a náš prvňák už má za sebou první půlrok ve škole. Jeho kamarádka hned druhý školní týden prohlásila, že doufala, že rozvrh se bude měnit každý týden, protože ten první byl ukrutná nuda. No, rozvrh se neměnil a zůstal stejný, a co do obsahu je asi srovnatelný s  českým. 

Jediný rozdíl byl v grafické podobě rozvrhu, který jsem napoprvé četla po řádcích, a strašně mě udivilo, že jeden den mají jen němčinu a matematiku. Na druhý pohled jsem zjistila jeden malý, ale podstatný rozdíl, v německém rozvrhu jsou dny uvedeny ve sloupcích a hodiny se čtou odshora dolů. Takže interkulturní nedorozumění se vysvětlilo a já zjistila, že němčina a matematika jsou každý den, hudebka, výtvarka, tělocvik, prvouka a náboženství dvakrát do týdne. 

Na náboženství jsem byla zvědavá, protože jsem si moc nedokázala představit, o čem výuka bude. Ale pak jsem pochopila, že zatím jde spíš o základy slušného chování a soužití v kolektivu. Pro Adama se stalo náboženství nejoblíbenějším předmětem, protože mají pana učitele, který čte hezké příběhy a pak se s žáčky o obsahu baví a případně jim dá vymalovat tematický obrázek.  

Za první půlrok jsme absolvovali jeden hromadný rodičák a jeden individuální rodičovský pohovor s učitelkou, při kterém jsem si příjemně popovídala s třídní paní učitelkou. Je výhoda, že pokud něco potřebuji vysvětlit, stačí jí napsat email a většinou se rychle ozve a vyřešíme to. 

To se ovšem netýká další komunikací se školou. Všechna důležitá sdělení, která škola chce rodičům předat, chodí na papírcích. Že nemáme parkovat mimo parkoviště, že je potřeba 5 euro na výtvarné potřeby do družiny, že máme čekat na děti před školou a ne v šatně nebo že příští týden bude školní koncert.  Souhlasím, že některé dopisy jsou „osobní“, ale spousta z nich by se v dnešní době dala vyřešit informací na internetových stránkách. To by ale škola musela nějaké normálně fungující stránky mít. (což bohužel nemá). Dnes jsem se dozvěděla, že papírová komunikace není výhradou naší školy a že pokračuje i na dalších stupních. V tomto smyslu sem prostě 21. století zatím nedorazilo.

A vysvědčení, to bylo taky překvápko. Že vysvědčení s jednou známkou nebude, s tím jsme počítali. Na rodičáku jsme se dozvěděli, že nebude ani individuální slovní hodnocení. Bylo kolektivní vysvědčení. Paní učitelka poměrně vtipně popsala dění v celé třídě v jednotlivých předmětech a bylo vyřešeno.

Osobně bych sice chtěla mít větší přehled, jak si můj potomek vede, ale zatím mi musí stačit, že dostal Berušku už na konci října. Jakou že Berušku? Malá plyšová beruška je v naší třídě oceněním pro nejvíce se snažícího žáka daného týdne. V pátek paní učitelka vyhlásí, kdo byl dle jejího mínění nejlepší a vyvolený si odnese zvířátko domů na víkend. V pondělí se plyšák vrací zpátky do třídy. Uf, to byl horor, když Beruška v pátek nebyla, to došlo i na slzy. Ale naštěstí přiletěla poměrně brzo na návštěvu i k nám a od té doby je klid. A byl i na vysvědčení. Jen se obávám toho šoku, až opravdu přejdou na známky, to bude asi hukot.