Když jsem na jaře poprvé psala o návštěvě fotbalového utkání, ještě jsem netušila, jak moc začne být u nás fotbal tématem číslo jedna. Kdyby mi ještě před rokem někdo řekl, že Adam bude běhat celé dny za míčem, bude chtít chodit na tréninky dvakrát týdně a já, že budu sledovat mistrovství světa, tiše bych si klepala na hlavu.
Adam se nám zbláznil do kulatého nesmyslu. Nejdřív začal chodit na tréninky místního sdružení. Fotbal je tu na vesnici samozřejmě sport číslo jedna a tréninky se pořádají jak pro kluky, tak pro holky od útlého věku až do dospělosti. Myslím, že je tu asi 18 různých družstev, které hrají na různých úrovních místní okresní přebor. Takže vybrat jeho věkovou skupinu nebyl žádný problém. Chodí skoro všichni kluci ze třídy, takže jsme vyměnili cvičení v sokole za pobíhání po trávníku.
Pokud zrovna není trénink, pak máme obdélníkovou zahradu s přírodními brankami (na jedné straně 2 stromy, na druhé podpěry od garáže), takže sotva co Adam odhodí tašku ze školy, prohání se na zahradě a vyhrává buď sám nad sebou, případně nad tátou nebo někým jiným, kdo je zrovna k dispozici.
A protože nechce být fotbalista amatér, pojal to vědecky. Ve školní knihovně si postupně půjčuje dětské knížky o fotbale. Ze začátku ho sice štvalo, že je nechci předčítat, ale teď už si nějak zvykl si je číst i sám. Na to, že do té doby o samostatném čtení nemohla být ani řeč, docela pokrok. Prostě když ho něco zajímá, překoná i svou nechuť. Po mistrovství dostal z knihovny vyřazený fotbalový časopis o mistrovství. Od té doby ho tahá všude, má nastudované všechny možné týmy a časopis začíná mít salátové vydání. Takže fotbal u nás dokonce podpořil základní vzdělání :D.
A propó - mistrovství. Samozřejmě fandilo celé Německo, ale že i u nás doma poběží po večerech fotbal, případně, že ráno budeme jako první otvírat sportovní zprávy na internetu, abychom se dozvěděli výsledky, o tom se mi ani nezdálo. No a stalo se. Vypadá to, že se v naší rodině rodí další sportovní fanoušek.
Žádné komentáře:
Okomentovat