I když by se podle posledních příspěvků mohlo zdát, že naším domovem je baumarkt, usínáme s kladívkem a válečkem v ruce, není to úplně tak pravda. Pro zachování duševního zdraví občas vyjede na jednodenní výlet. A v květnu jsme si dokonce vzali celé 4 dny volna a odjeli jsme k Baltu.
Naši milí sousedi tam mají apartmán, který jsme si na prodloužený víkend mohli vypůjčit. A tak jsme zabalili pár věcí a vyrazili vyčistit si hlavu v čerstvém mořském povětří.
Ostseebad Rerik leží asi třicet kilometrů od Rostocku. Není to žádné centrum všeho dění, ale malá rybářská vesnička, kde se všude dojde pěšky. Takže jsme plnili základní program dovolené u studeného moře - procházky po pláži, povalování na pláži (ve stanu), stavění hradů z písku a jedení zmrzliny.
Ale to bychom nebyli my, kdybychom leželi jen na jedné pláži. Museli jsme také vyjet do okolí. V městečku Kühlungsborn prý mají nejdelší, 4 kilometry dlouhou, promenádu na Baltu. Kousek od města stojí na kopečku maják s krásným slovanským jménem "Buk".
A protože v neděli se slunce unavilo a přikrylo se mraky a z povalování na pláži by se stala sprcha, vyrazili jsme i do zábavního parku Karls za Rostock (www.karls.de) . Samozjřemě ten samý nápad mělo tisíce dalších lidí, a tak o klidné procházce sedláckým parkem jsme si mohli nechat jen zdát. Naštěstí se davy lidí nějak rovnoměrně rozprostřely a s tlačenicí to nebylo až tak strašné. Jezdili jsme na traktoru, vláčkem po kukuřičném poli, na bramborových pytlích po skluzavce, proletěli jsme se v létající maštali a prohlédli jsme si byt pod vodou, kde by okamžitě mohli bydlet Mráčkovi. Největší atrakcí ovšem byla návštěva výstavy ledových soch. Do hangáru vychlazeného na -10 dostane návštěvník slušivou modrou kápi a může se protančit, letos v rytmu rokenrolu, výstavou ledových muzikantů v čele s nesmrtelným Elvisem.
Žádné komentáře:
Okomentovat