Nový dům, nový hrad

Jak jsem slíbila minule a předminule, dneska si povíme něco o našem novém domově. Začneme lokalizací – bydlíme ve městě Puebla, hlavním to městě státu Puebla, ve frakciu El Mirador de la Calera, což přeloženo znamená „Výhled z vápenky“. Frakcio je něco jako rezidenční čtvrť, má vlastní brány a vlastní vrátné, kteří nám mávají, když bránou projíždíme. Jen smůla, že takhle vesele mávají skoro všem, takže se bezpečnostní opatření jaksi míjejí účinkem.
Náš dům se nachází téměř na konci čtvrti, úplně na kopci, takže když se převalíme v posteli na pravý bok, vidíme z okna celé město pod námi a za ním sopky. Ten výhled je asi to nejdůležitější, co rozhodovalo při výběru domu.
Dům samotný je OBROVSKÝ. Alespoň na české poměry. Na místní je to něco ve stylu větší chalupy. Sousední domy jsou některé dvakrát tak velké, dvakrát tak honosné a mají dvakrát tolik služebnictva. My máme pronajatou chaloupku s pouhými třemi ložnicemi, dvěma jídelnami, dvěma obývacími pokoji a jednou kuchyní a jednou vstupní halou. K tomu patří ještě pokoj pro služebnou a pokoj pro zahradníka. Všechny ložnice a pokoje mají své šatny a svá sociální zařízení, která postupně živí našeho spřáteleného instalatéra. K domu patří ještě velká zahrada s jezírkem a zlatými rybkami. Obávám se, že zlaté rybky budeme muset při stěhování do Evropy majiteli domu nahradit, protože za náš pobyt utěšeně umírají. Prý zimou.
Na pravidelný úklid našeho domu bych si musela brát dovolenou, takže třikrát týdně chodí hospodyně. Jednou týdně pak chodí zahradník, který vystřihává naše zahradní fíkusy do tvaru zajíčků, likviduje mrtvou rybí populaci, stříhá trávník a zalévá botanickou zahradu vevnitř domu i venku. Hospodyně i zahradník jsou Mexičani a mluví pouze španělsky. A jak se takový personál řídí, když španělsky nemluvím? Tak to třeba příště.