Dneska bylo od rána krásně, zrovna odjížděli naši zpátky do Čech. Dopoledne jsme si ještě všichni hráli, v poledne jsme zamávali taxíku s našima a po odpoledním spánku jsme si chtěli jít hrát na zahradu. Vycházka skončila po 2 minutách - na schodech, 10 centimetrů od našich nohou odpočíval had. Samým leknutím jsem Adama hodila na trávu co nejdál od hada a v mžiku jsme byli zpátky doma. Husí kůži po celém těle a tep asi 220. Adam nechápal, asi ani vetřelce nezaznamenal. Zato mě to v hlavě šrotovalo. Co dál s hadem na zahradě? Je jedovatý? Jak se sem dostal?
Nejdřív jsem zavolala Karlovi, víc hlav, víc ví. Kolegové v práci mu doporučili zavolat 060, obdobu naší 112. Slíbili, že někoho pošlou. To bylo ve tři.
Občas jsem vylezla na zahradu, vyzbrojena smetákem, z uctivé vzdálenosti jsem pozorovala jestli had ještě spí na schodech. Ve čtyři přijeli maníci s pitnou vodou, a protože se had vydal na cestu, byl čas zakročit. Neohrožení "vodníci" dali hlavy dohromady a poprosili o nějakou velkou nádobu a koště. Společnými silami přikryli hada popelnicí a tu zatížíli květináčem. Had začal chřestit...bylo to jasné... nemáme na zahradě žádnou užovku, ale chřestýše.
V půl šesté přijeli 2 hasičské vozy, ze kterých vyskákalo 6 bomberos, hasičů. 3 v plné výstroji, 3 v tričku. Rukama, nohama jsem jim vysvětlila, že pod popelnicí je chřestýš. Poklepali na popelnici, had zachřestil a hasiči se spokojeně usmáli. "A do čeho ho dáme, mladá paní?" Trochu mě svou otázkou znejistěli - když jedu chytat hada, mám na něj taky nějakou přepravku, ne? Neměli. Nakonec vypomohli sousedi, kteří celý mumraj pozorovali zpoza plotu. Za 10 minut bylo hotovo - had byl v pytli. Doslova. Hasiči se vesele rozloučili se mnou i s Adamem, popřáli nám hodně štěstí a odjeli. Kupodivu, jejich pomoc byla zadarmo. Doufám, že ji už nikdy nebudeme potřebovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat