Prasečí chřipka řádí a to mělo dopad i na náš život minulý týden. Epicentrum, Mexico City, máme za rohem, a tak se množí starostlivé dotazy, jak se nám vede. Tady je krátký deník minulého týdne.
Pátek: muchacha news dávají první informace
Ráno při snídani mi hospodyně říkala, že v rádiu hlásili něco o nové chřipce. Je prý docela nakažlivá a mají ji hlavně v Mexico City. Nevěnovala jsem informaci větší pozornost, protože "gripa" tady říkají každému nachlazení a takzvané "muchacha news" nejsou úplně směrodatné. Prostě jedním uchem tam a druhým ven.
Sobota: poplašné zprávy z Čech
Ráno vyrážíme normálně s Adamem do Gymboree na cvičení. Pak do obchodního centra, protože ho opět začaly tlačit botičky. Takže hurá pro nové. Všude je spousta lidí, prostě normální sobota. Celé rodiny společně nakupují, jedí a baví se.
Večer opět telefonát od rodičů, že v Mexiku začala řádit chřipka. A jestli je to prý tak vážné a jak vypadá situace u nás. Pustili jsme si zprávy a opravdu, chřipka je tu. Mexico zavírá školy, kontroluje situaci a úřady doporučují nosit roušku a mýt si ruce.
Neděle: rušíme výlet a jsme doma
Poplašné zprávy pokračují. Teda hlavně zprávy z Evropy. Podle mexických médií se nic až tak strašného neděje. Pro jistotu ale zůstáváme doma a nejedeme na plánované automobilové závody. Vyčkáváme.
Pondělí: rouška v nasazení
Na nákup jedu pro jistotu sama, bez Adama. Zato s rouškou. Připradám si trochu divně, ale co. Jsem těhotná a nějaký fujtajblový virus nemůžem doma potřebovat. Do auta si přibaluji také desinfekční gel. Večer dostávám od svého gynekologa mailem oficiální zdravotnické informace co a jak, jaké jsou příznaky a jaký je rozdíl od normálního nachlazení. Asi měl hodně telefonátů od vyplašených mamin.
Úterý: pozor, nelíbat!
Zahajujeme dobrovolné domácí vězení. Sledujeme zprávy a evropské, co do poplašnosti vedou. Mexické sice taky nabádají k hygienickým opatřením, ale také říkají, že lidé nemají líbat. Jaká katastrofa!! Zásah do národní kultury. Pozdravit se a nelíbat, tak to je podle mě jedno z nejtvrdších opatření. Ale samotní Mexičané chápou, že to asi k něčemu bude.
Středa: Děti se nudí
Druhý den domácího vězení. Vymyslet zábavu pro dvouletého mrňouse je náročné. Měli jsme jít na hudebku, ale školy i školky po celé zemi jsou až do 6. května zavřené. Takže nic a musíme si zpívat doma. Je to náročné. Večer si voláme s ostatníma maminama. Všude je to stejné. Děti se nudí, mámy trošku magoří.
Čtvrtek: Rušíme karanténu a jdeme do společnosti
Usoudili jsme, že návštěva u někoho doma je nejméně rizikový prostředek, jak se z toho nezbláznit. Vypínáme internet a vyrážíme na dětské odpoledne ke známým na zahradu. Bez roušek se líbáme někam za ucho a sdělujeme si dojmy a pojmy. Některé rodiny chytly nerv a odletěly do Evropy. Podle mě zrovna letiště a letadlo není to nejbezpečnější prostředí... Ostatní vyčkávají. Všichni jsme zdraví a případů v Puebla taky moc není. Někdo chodí nakupovat s rouškou, jiný vůbec a někdo to vůbec neřeší. Jídlo v restauracích jsme omezili všichni. Děti se ale doma samy nudí, takže se domlouváme na víkend
Pátek: První máj
První máj je státní svátek i tady. Hodně obchodů je zavřených, restaurace zejí prázdnotou. Úřady nefungují do 5. května. V Pueble byly zrušeny jak průvody odborářů dneska, tak velké oslavy Bitvy u Puebly, které jsou 5. května. Město je poloprázdné, silnice taky. I na poloprázdných silnicích však poznáváme, že nebezpečnější než chřipkový virus je mexický řidič. Opět jedeme na návštěvu, domácí vězení jsme zrušili. Tak uvidíme, co přinese další týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat