Za své dvě těhotenství jsem mohla vyzkoušet tři různá zdravotnictví. Indické, české a mexické.Indické bylo nejkratší, ale taky nejrozdílnější. Od hinduistické gynekoložky (hinduista-muž nemůže tohle povolání vykonávat), křesťanského doktora na ultrazvuku (ten se mě už dotknout mohl bez toho, aby ho bozi potrestali), nejméně bolestivých odběrů krve s podivným způsobem desinfikování až po samotnou nemocnici - to všechno by vydalo na samostatné vyprávění.
Pak český standard. Přeplněné ordinace gynekologa, dlouhé obědnací doby, těhotenská průkazka a série různých vyšetření přesně podle kalendáře. A vše završeno ne zrovna pohodovým porodem, nepříjemnými sestřičkami v porodnici a dlouhou dobou rekonvalescence.
A teď mexická zkušenost proložená krátkou českou epizodou.
Prvním úkolem mého těhotenství bylo samozřejmě nalezení doktora. Po vyptávání u ostatních jsem dala na doporučení německé doktorky, která tu už žije nějaký pátek a vykonává svou praxi. A asi jsem dobře udělala. Můj gynekolog sice není z nejlevnějších (jedna prohlídka stojí 800 pesos), ale co bych chtěla. Školy ve Státech a praxi v nejnovější nemocnici ve městě prostě někdo zaplatit musí. Kdo chce v Mexiku dobrou lékařskou péči, musí si to zaplatit. Tak to tady prostě je.
Jako první mě překvapily objednací doby, které jsou plus mínus týden. Po zkušenosti z Čech, kde se člověk musel objednat na těhotenskou prohlídku pár měsíců před otěhotněním, milá změna.
Pak samotný lékař. Od začátku mi tyká (což mi nevadí, ale mám nějak psychický blok z Čech tykat svému doktorovi, takže já jsem takový "tykovyk"), vítá mě typicky mexicky s objetím a pusou na tvář a nevadí mu, že na kontroly chodíme celá rodina včetně budoucího brášky. Na mou prohlídku má celou půlhodinu, kterou taky celou využije. Ne, že by mě tak důkladně prohlížel, ultrazvuky jsou srovnatelné s délkou v Čechách, ale tak dvacet minut si povídáme. Jak se cítím, co mě bolí a nebolí, čeho se obávám a na co se těším. Což se mi v Čechách nestávalo.
Takhle rozmazlená jsem na jaře, při návštěvě doma, chtěla prohlídku na gynekologii a genetice. Bez těhotenské průkazky jsem byla velký exot a hlavně sestřičky mi to dávaly trošku sežrat.
Takže jsem se ráda vrátila do mexické pohody. Vyšetření tu nejsou striktně předepsaná, ale pokud se vyskytnou komplikace, dělají se stejná a na stejné úrovni jako v Evropě. Třeba dost nepříjemný test na cukrovku se tu dělá až po zjištění zvýšené hladiny cukru v krvi a ne preventivně, jako v Čechách. Bylo nám vysvětleno, že při preventivním zavedení se na 100 pacientek odhalí pouze 2 pozitivní, což se ekonomicky prostě nevyplatí.
Teď se připravujeme na porod, což asi bude taky rozdílná zkušenost a určitě o ní tady napíšu.
Žádné komentáře:
Okomentovat