Minule jsem slíbila, dnes plním. Tentokrát více obrázků a méně písmenek z procházek Cuernavacou.
Zvonek - holka. Zajímavý způsob, jak zacpat ženě pusu.
Sněžnice jako nezbytná součást tropického vybavení. V Cuernavace sice vidí sníh akorát na vrcholku Popocatepetlu, ale v hotelu byli na případnou sněhovou vánici dobře připraveni.
Strom plný luceren. V hotelu bylo různých luceren, lampiček a svítidel nepočítaně. Tento lucernový strom byl ale jedním z nejeefektnějších venkovních osvětlení jaké jsme viděli.
V takovém kočáře se mohli návštěvníci Cuernavacy pohybovat ve městě ještě v minulém století. Prý se dovnitř vešli 4 cestující a ještě kočí na kozlíku. No, jsme rádi, že už jezdíme autem...
Americká kamna s celuloidovými okénky. Když jsem je viděla, vzpomněla jsem si na dětské knížky z první republiky, které jsem čítávala na prázdninách u babičky. Už nevím ve které přesně, ale určitě v nějaké románové rodině hřála i v Čechách. V hotelu byla jen pro ozdobu, ale možná by svému účelu ještě posloužila, i když celuloid už ohlodal zub času.
Poddubáci z tropické zahrady. Voněly jako český les a nám se při pohledu na ně zastesklo po smaženici (kterou za normálních okolností ani jeden nejíme ;-) )
Dveře s ručičkou.
Stůl vykládaný mořským pískem a indiánskými artefakty. Takové hotelové příruční muzeum.
Zvonek - holka. Zajímavý způsob, jak zacpat ženě pusu.
Sněžnice jako nezbytná součást tropického vybavení. V Cuernavace sice vidí sníh akorát na vrcholku Popocatepetlu, ale v hotelu byli na případnou sněhovou vánici dobře připraveni.
Strom plný luceren. V hotelu bylo různých luceren, lampiček a svítidel nepočítaně. Tento lucernový strom byl ale jedním z nejeefektnějších venkovních osvětlení jaké jsme viděli.
V takovém kočáře se mohli návštěvníci Cuernavacy pohybovat ve městě ještě v minulém století. Prý se dovnitř vešli 4 cestující a ještě kočí na kozlíku. No, jsme rádi, že už jezdíme autem...
Americká kamna s celuloidovými okénky. Když jsem je viděla, vzpomněla jsem si na dětské knížky z první republiky, které jsem čítávala na prázdninách u babičky. Už nevím ve které přesně, ale určitě v nějaké románové rodině hřála i v Čechách. V hotelu byla jen pro ozdobu, ale možná by svému účelu ještě posloužila, i když celuloid už ohlodal zub času.
Poddubáci z tropické zahrady. Voněly jako český les a nám se při pohledu na ně zastesklo po smaženici (kterou za normálních okolností ani jeden nejíme ;-) )
Dveře s ručičkou.
Stůl vykládaný mořským pískem a indiánskými artefakty. Takové hotelové příruční muzeum.
Žádné komentáře:
Okomentovat