V celku jsou moje lety z Mexico City do Detroitu poměrně klidné, až na to, že se vždy musím vyrovnat s příjemností a vzhledem letušek obsluhujicích v “chicken class” třídě. Jsem asi nějakej namlsanej z té Asie. Ovšem, největší srandu zažívám při vyplňování vstupních dotazniků. Zrovna posledně, jsem si říkal, když teda už nám víza zrušili, tak vyplním jen zelenej dotaznik a šmitec.
U imigrační prepážky mne však Mr. Smith vyvedl z omylu. Na jeho dotaz, “kde mám jako ESTA dokument” , jsem opáčil, že mám víza USA,takže teď vlastně žádné nepotřebuji. Mr. Smith zvednul obočí a rekl jen, chyba pane, a roztrhal mi muj vyplněný formulář. Ooops. Co teď? Na vteřinu, byl ze mne jak řikají mexičani "indocumentado. Nicméně, Mr. Smith byl celkem formát. Ucedil jen něco ve smyslu, "no worry", a vyplnil to spravný lejsto za mě. (Tak mě napadá, že asi neměl české předky)
Tak, prošel jsem kontrolou a hurá pro auto. Na parkovišti už na mně čekalo několik aut, která odpovídala objednané kategorii. Tohle je docela příjemná změna oproti Mexiku, kde aute vždy jen jedno a většinou trochu jiné.
Konečně můžu svobodně řídit. Pro ty které zajímá, jak se řídí v USA, musím říct, že lépe než v Mexiku. Je to sice ostřejší než v Česku, ale jde to. Co mě teda uchvátilo, je množství pruhů. V Mexiku je to spíše naopak, většinou je ve dvou pruzích aut tak na pruhů pět. No a pak taky ta "prázdnost" cest. To se jen takv Mexiku nevidí.
Snad jediné co mě dostalo je, že kvalita cest a to i dálnic v Michiganu, se spíše podobá te mexické, než té německé. Tohle mě napadlo, když jsem se na neosvětlené silnici jen tak tak vyhnul menšímu měsíčnímu kráteru. Nu což, jsme přece v Americe né?
Tak a to by bylo prozatím o USA vše. Prostě taková nudná země ;-). Příště juknem na opačnou stranu, do Argentiny!
Žádné komentáře:
Okomentovat