Stěhování, mise dokončena

Minulý týden, tedy vlastně minulé dva týdny byly opravdu docela výživné. Celá akce začala předáním dorostu prarodičům, protože stěhovat se a ještě do toho řešit ztracená autíčka, vařit kaši a každé tři minuty odpovídat nějakou důležitou otázku, prostě nejde.

Hned po odjezdu nastala fáze balení. My sami jsme balili čtyři dny a zabalili chabých 40 krabic. Pak nastoupili profesionálové, dali ruku k dílu a během 24 hodin bylo na světě 215 zabalených krabic a balíků z nábytku a dalších nezbytných věcí. Jen pro zajímavost, ta kupice měla něco přes 3,5 tuny. To je váha, co lidi nasbíraj, co? A všechno je samozřejmě životně důležité a nenahraditelné.

Ve středu  29. června ráno jsme sledovali, jak to všechno šikovní pánové našlapou do náklaďáku a když se jim to podařilo (a bylo to opravdu knap), tak jsme i my vyrazili na severozápad - směr Světlé zítřky v Deutschlandu. V sedm večer jsme dorazili na předání našeho nového domova. Samozřejmě i při předání byly nějaké komplikace a nedorozumění (způsobené převážně "ztracením v překladu", protože majitelka domu je Polka a polská a česká němčina nám nějak neštimují), ale o tom někdy jindy.

Ve čtvrtek brzo ráno dorazil stěhovací vůz i s manšaftem a našimi věcmi a mohlo dojít k další fázi, vybalování.
Během osmi hodin jsme vybalili co nejvíc krabic a všechen nábytek, protože dávat tady všechny obalové materiály do sběrného dvora by nás vyšlo pěkně draho, takže jsme byli domluvení se stěhovací firmou, že si odpadky odvezou zase pěkně zpátky do Čech. O odpadech a recyklování se mi už taky rýsuje pěkný příspěveček, tak se těšte :).

Když dobří muži ze stěhovací firmy odjeli, vypadal dům poměrně uklizeně. To ale skončilo velice rychle okamžikem, kdy jsme začali rekonstruovat, opravovat, upravovat a prostě dávat domek k obrazu svému.
V pátek už šel Karlos do práce a já strávila celé dopoledne nakupováním. To víte, tři a půl tuny věcí nám nestačí, tak hned musíme pořídit další :-D. Nikdy jsem netušila, že mohu strávit dvě a půl hodiny v Hornbachu! Ale vybrání barev, náčiní na malování a rekonstruování mi opravdu tak dlouho trvalo a ještě jsem na pár věcí zapomněla, takže hned v sobotu jsem si dávala nášup v OBI.

No a od pátku až do dnešních dnů je to pořád stejné. Ráno se probudím, dám si kafe, natáhnu staré hadry a jdu dělat, co je potřeba - malovat, vrtat, instalovat, věšet obrázky, luxovat, uklízet, umývat okna nebo sekat trávník. Karlos pomáhá o víkendech a po večerech, takže jsem své manuální schopnosti musela zase o něco zdokonalit. Ale už se to chýlí ke zdárnému konci. Léto budiž pochváleno, má dovolená na maltě pomalu končí.
P.S. Až budeme mít rychlý internet, šoupnu sem i pár fotek, abyste viděli, jak se nám práce zadařila.