Po dlouhé době jsme předpokládali, že se dostáváme do země, kde se domluvíme. V Indii měli patnáct oficiálních jazyků, šestnáctou angličtinu jsme naštěstí znali, i když ne vždy ji znala druhá strana. Do Mexika jsme přijížděli se znalostí tří slov ve španělštině – sí, no, tequilla. Na základní dorozumění to nestačilo ani náhodou, ale taky jsme to přežili. Moje podmínka pro další stěhování byla, že se nebudu muset učit nový jazyk. Skončili jsme tedy v Německu a němčinu oba obstojně ovládáme. Tedy alespoň jsme si to mysleli, do té doby než jsme natrefili na svůj nový pronájem a jeho majitelku. Ta je totiž polského původu a její a naše němčina se ne vždy shodují.
První zádrhel nastal ještě před podpisem smlouvy. V inzerátu i návrhu smlouvy stálo, že se platí kauce ve výši dvou nájmů. Jaké bylo naše překvapení, když paní domácí vyrukovala s tím, že budeme platit kauci ve výši tří nájmů. Po telefonu jsme paní přesvědčovali, že makléř nám řekl jen dva, v inzerátu stojí jen dva, ve smlouvě stojí jen dva. Nic nám to nebylo platné, paní si stála na svém. Že prý byla ve stresu a dvojky si nikde nevšimla a od začátku myslela tři. Přislíbili jsme tedy tři a odnesli si poučení, že v Polsku se sudá čísla nepočítají.
Další ztracení následovalo. Majitelka nám nabídla odkup ložnice. Původně jsme o ni moc nestáli, postele jsme měli svoje a skříně se chystali koupit. Po troše smlouvání o ceně jsme přece jen svolili s koupí a naše válendy nechali doma. Jaké bylo naše překvapení, když jsme přijeli přejímat klíče od domu a v ložnici stály pouze skříně, ale ne postele. To, že jsme po telefonu zdůrazňovali, že si vezmeme ložnici celou, tedy i s postelemi, se asi ztratilo někde v atmosféře. Paní došlo, co způsobila a pro postele nám dojela a my nemuseli první noc v novém domě nocovat na zemi. Ona toho tu noc asi moc nenaspala, protože pro postele to měla sto kilometrů tam a sto zpátky.
Poslední historka se odehrála u pračky. Na můj dotaz, kde má pračka odtok, jsem se dozvěděla, že žádný nemá. Motaly jsme dohromady slovíčka Abfall, Abfluss a Abwasser, ale stále jsme se nemohly dobrat závěru, pořád mi ukazovala jen přítokový kohout. Už jsem pojala podezření, že její pračka svou odpadní vodu rovnou čistí a zase s ní pere, ale naštěstí tu byl její muž, který mi požadovanou rouru našel a vše vysvětlil. Ukázalo se, že doteď paní netušila, že i pračka musí špinavou vodu někam vypouštět.
Takže teď když potřebujeme něco vědět, obě strany se ujišťujeme, že jsme se správně pochopily. Možná bychom měli rezignovat na němčinu a začít se učit slovanské jazyky.
Žádné komentáře:
Okomentovat