12.2.12

Sáně

Zase jsme vyrazili do hor. A dnes už jsme se nenechali zlákat větrníčky a pořádně jsme sáňkovali. Na Torfhausu s výhledem na Brocken, nejvyšší vrchol Harzu. A Torfhaus má ještě jednu specialitu, kterou jsme viděli poprvé v životě. Sáňkařský vlek. Tak to jsme museli omrknout.

Torfhaus je informační centrum národního parku Harz. S jednou informační budovou, s jednou hospodou, jedním stánkem s občerstvením a sáňkařskou sjezdovkou se speciálním vlekem. Na fotce je snad trochu vidět, že na lidmi se vznáší modré sáně. To je on, vlek speciálně pro sáňkaře. Je to vlastně předělaná kotva, kde na konci lana jsou přidělané saně. Na dolní stanici je obsluha stáhne dolů a sáňkař, líný šlapat do kopce, si na ně dřepne, drží si vlastní saně za sebou a nechá se vyvézt nahoru. Na horní stanici s různým stupněm elegance a grácie vystoupí, tedy spíš se vykulí či vyleze po čtyřech, přesedne na vlastní stroj a sviší zase dolů.  Nutno podotknout, že nástup i výstup chce trochu cvik a samozřejmě, že nic není zadarmo. My tedy raději šlapali po svých.

Před pobytem v Dolním Sasku nás nenapadlo, že tolik lidí sáňkuje a má to i za sport. Ale naše návštěvy Harzu nás utvrzují v tom, že sáňkaři jsou zde silnou komunitou. Sáňkují malí, velcí, tlustí i tencí, od nuly do šedesáti let. A přidají se i zahraniční turisté. Pohled na indický pár, který nejdříve se zájmem kouká na sníh a pak si půjčí sáně a pravděpodobně poprvé jede po studeném bílém povrchu z kopce, byl opravdu okouzlující. I dopravní prostředky jsou velice různorodé - klasické dřevěné sáně, plastové všech barev a velikostí, pekáče, boby, kluzáky, dokonce nafukovací sáně - to vše se dá na sáňkovací sjezdovce vidět. A co teprve ty styly. Pro některé je klasický posez nudný, a tak se vydávají z kopce hlavou dolů, v leže, v dřepu na saních a nebo různě "ve vrstvách" a kombinacích těchto stylů.

Samozřejmě se v Harzu myslí i na běžkaře. Tratě jsou značené sice hůř než u nás (což jsou ostatně po celé Evropě - turistické značení je opravdu jedna z věcí, na kterou můžou být Češi hrdí), ale jsou a mají samozřejmě i strojovou stopu. Takže až nám děti povyrostou, můžeme do půjčovny chodit místo pro sáně pro běžky a vydávat se i na delší výlety.

Žádné komentáře: