Gozo

O našem prvním výletu jsme nerozhodovali my, ale autobus. Řekli jsme si, že pojedeme prostě tam, kam pojede ten první. A skončili jsme v přístavu trajektu na ostrov Gozo. Takže jsme nastoupili na trajekt a jeden den jsme strávili na menším a zelenějším bratru Malty. Žije zde asi 30 tisíc obyvatel, a protože je tu víc vody a půdy, pěstuje se zde víno nebo fíky.

Gozo je malé, má jen asi necelých 80 čtverečních kilometrů a na jeho projetí stačí jeden den. Původně jsme se chtěli podívat jen do hlavního města ostrova, ale tam nás nabral taxík, který prý potřeboval jen do Viktorie. Udělal nám cenu a v půlce cesty nabídl půldenní výlet za 30 euro místo padesáti. Taxikář sliboval hory doly, abychom v jeho autě zůstali. Bohužel ale slíbil víc, než nakonec splnil a místo, aby to byl „round trip“, jak ze začátku říkal, nechal nás na poslední zastávce napospas místní dopravě a k trajektu jsme se museli dopravit po své ose. Výlet tak nebyl až tak super výhodný, jak se na počátku zdálo, a my se přesvědčili, že nejen pražští taxikáři jsou tak trochu podvodníci. Od této zkušenosti jsme se řídili příslovím „důvěřuj, ale prověřuj“.

Gozo bylo osídlené už v neolitu. Z této doby tu zbylo pár památek. Třeba Ggantija, megalitický chrám starý téměř 5500 let. Je to druhý nejstarší chrám na světě vystavěný člověkem. Podle legendy tento chrám postavila během jedné noci obryně a ještě u toho kojila své dítě. Chrám byl pravděpodobně zasvěcen bohyni plodnosti. Je docela zajímavé vidět, co člověk zvládl postavit v době, kdy neznal kolo ani kladku. My teď máme sice všechno, ale občas je náš největší výkon zvládnout ctrl+c :).

Na Gozu prý žila také nymfa Kalypso, která zde pár let věznila Odysea ne jeho cestě. Milovala ho a nechtěla ho pustit. Jeskyně, kde byl Odyseus držen se ukazuje turistům, ale není nic moc. Je to vlastně jen díra ve skále, ale výhled na malý záliv s pláží je malebný.

Rybářské lodě jsou na Maltě krásně barevné. A mají oči. Ty podle fénické tradice mají chránit loď i její posádku před nebezpečím na moři.
Jinak loď je tu poměrně praktickým dopravním prostředkem. Existují i lodní taxíky, které vás za domluvenou sumu dovezou po moři k dalšímu městu nebo i okolo půlky ostrova. Bohužel takhle krásně barevné ale nejsou.

Hlavním městem ostrova je Victoria, zvaná také Rabat. V nedělním odpoledni, kdy jsme dorazili do města my, to byla velice ospalá a tichá vesnice. Na náměstí, kde podle taxikáře, mělo být 60 restaurací jich bylo s bídou 6 a z toho 4 zavřené. Pod stromy pospávali tři důchodci a o největší ruch se staralo hejno holubů peroucí se o zbytek housky. Nad hlavním náměstí je nejstarší část města, středověká citadela. Za jejími hradbami žili do 17. století bohatí obyvatelé, dnes je tam katedrála, pár paláců s muzei. My jsme tam objevili bistro U Petra, kde jsme si objednali k jídlu ani jsme nevěděli co. Zapečená zelenina se sýrem a bazalkou, kterou nám neservíroval majitel bistra s vizáží zavedeného kolotočáře, byla skoro to nejlepší jídlo, co jsme na Maltě měli.

 

V teplém nedělním odpoledni se v hlavním městě hýbali pouze osamělí turisté. Hlavní třída, která byla právě v rekostrukci vypadala dost opuštěným dojmem. A tady nás zanechal milý taxikář se slovy, že má hlad a jede na oběd. Prý si máme vzít za 50 centů autobus k přístavu. Chvíli jsme se hádali, že nedodržel dohodu, ale bylo nám to prd platné. Takže jsme si opět vzali bus, který stál mimochodem 2,50 na osobu a odjeli na trajekt. Tímto zdravíme taxíkáře z Goza a doufáme, že ostatní jsou o trochu solidnější než byl ten náš.