Malta - Mellieha

Cestování po Maltě začneme místem, kde jsme byli ubytovaní. Vesnice Mellieha se nachází na severní straně ostrova, asi hodinu jízdy od letiště. Je to turistické letovisko, před sezónou je to vlastně jen ospalá hlavní ulice vedoucí z kopce ke kostelu a pokračující zákrutami k moři.

 

Zajímavé je jméno. V maltštině se píše Mellieħa a je odvozeno od semitského m-l-h, což v arabštině znamená sůl.  Maltština je směsice jazyků. Jak jsme se dozvěděli, je to jediná „arabština“, která se píše latinkou. Od toho také podivné znaky jako přeškrtnuté h, nebo g a c s tečkou. Jak to vypadá v praxi, se můžete podívat na http://www.mellieha.gov.mt/, oficiální stránce města. Jak se to čte, jsme se nedozvěděli. Jen že x se vyslovuje jako š. A aby toho nebylo málo, každý z národů, který se jen okolo Malty otřel, tu zanechal něco ze svého jazyka. Najdou se zde tedy slova z turečtiny, francouzštiny, italštiny nebo angličtiny. Naštěstí obyvatelé Malty mluví anglicky docela dobře, je to druhý oficiální jazyk ostrovanů. Zajímavé bylo slyšet v maltštině kousek katolické mše. Znělo to jako motlitby muezínů, ale na konci zaznělo "amen".

Mellieha má asi 7000 obyvatel a v sezóně je tam jistě více turistů než místních. Centrum tvoří hlavní ulice s hotely, restauracemi a pár obchody. Když se sejdou  či sjedou serpentiny k moři, najde člověk opět hotely a pár restaurací. V zátoce je městská písečná pláž, což je na Maltě spíš výjimka. Pláže tu jsou převážně kamenité až skalnaté.

Dominantou obce je barokní kostel z 19. století. Není běžně otevřený pro turisty, ale dá se do něj podívat právě během mší. A ty jsou v běžný den asi 4, v neděli je jich 6, takže příležitostí dost. Od kostela je krásný výhled na zátoku. Za kostelem je malý stánek s občerstvením, který má tu nejlepší polohu ze všech restaurací ve městě. U bistra byla malé dětské hřiště podle evropských norem. Docela nás pobavilo, byly to totiž klasické kovové prolézačky z dob našeho dětství a podle evropských norem pod nimi byly pouze měkké podložky. Žádné šílení jako v Čechách s předěláváním všech hřišť podle bruselských předpisů. Malťané mají Brusel daleko a to nejen geograficky, ale hlavně mentálně.

Pod barokním kostelem je další turistický cíl - válečné kryty. Jak zjistíte později maltské zajímavosti se dají rozdělit na sakrální památky a památky pod zemí. Malta byla během druhé světové války bombardovaná, a tak místní obyvatelé skoro v každém městě budovali místa, kde se před nepřátelskými bombami skrýt. Bunkr vybudovalo pár místních chlapů v podobě asi 1,5 kilometru dlouhého tunelu s místnostmi po stranách. V celách mohli žít i celé rodiny, byla zvláštní cela pro porody a pro šestinedělky. V bunkru se svítilo olejovými lampičkami a vzduch byl přiváděn třemi větracími komíny. V kase seděl starý pán, který, když jsme se s ním dali do řeči, vyprávěl, jak se bunkr budoval. Jemu bylo 7 let a kryt s rodiči sám využíval. Říkal, že někdy v něm byli jen pár minut, někdy i skoro celý den. Dnes je v bunkru muzeum a obzvláště akustická kulisa letadel, sténání zraněných a pláče malých dětí je působivá.

Celá Mellieha se rozkládá na kopci a je protkaná křivolakými uličkami. Pěšky to jde, ale není to nic pro rodiny s kočárem ani pro vozíčkáře. Auta využívají systém jednosměrek a občas to vypadá, jak když jsou zaparkovaná na schodišti.