Amsterdam

Když už jsme byli v Holandsku, chtěli jsme vidět i nejdůležitější město. A to přes to, že znalci místních poměrů nás od jeho návštěvy s dětmi celkem odrazovali. Jak jsme zjistili, měli pravdu. Centrum Amsterodamu opravdu není dětem zaslíbené. 

Zajímavá byla cesta do Amsterodamu. Něco přes 100 kilometrů po dálnici, ale z toho značná část po hrázi. Dálnice A7 nás překvapila již po příjezdu do Holandska. Křížení s jinou dálnicí je tam vyřešeno na naše poměry kuriózně a to obrovským kruhovým objezdem. Rychlost se prostě ze 110 sníží na 50 a jede se po kruháči, odpojuje se a připojuje ve dvou pruzích. Do toho se ještě dá sjet na benzínku. V hustém provozu docela zajímavý zážitek a až po projetí nám došlo, že to bylo dálniční křížení. A druhá zvláštnost je právě těch asi 30 kilometrů po hrázi. Není to žádná technická novinka, stavba hráze začala už v roce 1929 a byla dokončena o tři roky později. Na šířku má hráz 90 metrů, a tak se vedle dálnice vejde i cyklostezka. V prostředku je hospoda a taky památník stavebníkům hráze s vyhlídkovou plošinou. 

V Amsterdamu nás překvapily dvě věci – počet cyklistů a výše poplatků za parkoviště. Cyklisté jsou v Holandsku všude. Ale v takových masách ve velkém městě jsem je ještě neviděla. Když řídíte, musíte dávat pořádný pozor, kde se kdo řítí, protože auto není ten dopravní prostředek, který má přednost. Cyklisté to vědí a neohroženě si jedou za svým cílem. Neohlížejí se ani na auta, ani na chodce. Kola pak parkují, kde se dá, třeba i na speciální lodi. Většinou připoutaná velice tlustým řetězem.

A parkoviště? To už jsme věděli předem. Dá se zaparkovat na P+R, ale ty jsou samozřejmě daleko od centra. My jsme se z pohodlnosti rozhodli zaparkovat v centru. S vyšší cenou jsme počítali. Ale 24 euro za 4 hodiny parkování nám vyrazilo dech. Jen pro srovnání – v Hannoveru nebo Braunschweigu platíme za 8 hodin 8 euro, v Hamburgu asi 10. No jo, za lenost se platí. 

Samotné centrum je takové… no řekněme, že nás nepřesvědčilo. Po procházkách po fríským městečkách jsem čekala útulné město s hezkými obchůdky a kavárničkami. Ale na ty jsme asi neměli štěstí. Nebo jsme nevěděli kam. Ale jak řekl Karel: „Co čekáš ve městě, kde hlavním marketingovým tahákem jsou drogy a sex.“ 

Takže jsme prošli poměrně malé centrum a pak jsme si šli odpočinout na loď. Projížďka po kanálech byla hezká. Člověk to viděl víc, než bychom s malými dětmi zvládli projít pěšky. A dětem se taky líbila – v prázdné lodi po dvouhodinové procházce na hodinu usnuly.