Workum a Hindeloopen

Vesnice Workum, kde jsme bydleli, není nic velkého. Jedna hlavní třída, kostel, radnice, turistické centrum, škola a Aldi. A taky marína, kanály a moře. Na parkovišti u přístaviště byla většina aut z Německa. Němci sem jezdí i třeba jen na víkend. Jako my jezdíme na lyže do Krkonoš, oni jedou na jachtu do Holandska. 

Co nás ovšem zaujalo hned při první procházce, byly obchody s dekoracemi do bytu. Jak jsme zjistili, v Holandsku jsou všude a jsou krásné. I v té sebemenší vesnici byl nějaký obchod s hrníčky, obrázky, lampičkami, vázami a vším možným dalším k dekorování příbytků. Děti je po druhé procházce začaly nesnášet, protože jsem v nich trávila spoustu času. Pak jsme museli na oplátku na „kukačku“ do hračkářství. V zájmu zachování domácího rozpočtu v obou druzích obchodů ale zůstávalo jen u toho koukání.

Bydlení je vůbec asi holandská záliba. Jak známo, Holanďané nepoužívají záclony. Většinou tedy bydlí ve spodním patře jak za výlohou. A to krásně ozdobenou. Vázy s květinami, dekorace, svícny vystavené v oknech zvou k dalšímu prohlížení. Sice nemáme na starší německý pár, který stál nalepený u okna cizího domu, a paní jen vykřikovala: „To není možné. Vidíš to. To je pěkné.“. Ale i my jsme taky vykřikovali, ale alespoň jsme u toho ta okna neolizovali jako ona. Občas se totiž stane, že obdivujíce interiér domu zjistíte, že to není výloha, ale opravdový byt, kde někdo bydlí a zrovna právě pije kafe a vyřizuje poštu na počítači asi 3 metry od vás. 

Tento exteriér byl u naprosto nevýrazné zástavby normálních činžáků. Majitel byl pravděpodobně obdivovatel stylu šedesátých let, a tak si tak udělal nejen terasu, ale i obývák. Vše v bílé a dokonale sladěné.

Domácí nám hned po příjezdu do Workum dali tip na výlet. Vesnici Hindeloopen. Měl tam být skanzen. Hned jsme vyrazili, ale skanzen jsme nemohli najít, jen zavřené muzeum. Až po procházce nám došlo, že skanzenem je celá vesnička. Líbilo se nám tam tak, že po výletu autem jsme tam jeli ještě na jedno odpoledne člunem. Což bylo sice delší, ale pro suchozemce zajímavější.

K člunu jsme dostali jen klíče, kabel a značně opotřebovanou mapu. Nevíme, zda to bylo značením, kterému jsme až tak nerozuměli nebo poloslepou mapou, ale museli jsme použít i navigaci v telefonu, abychom se na kanálech až tak moc neztratili. Elektrický člun má totiž nevýhodu, že když dojde šťáva, musí se dotlačit k další zásuvce. A plavat za člunem, to jsme s dětmi riskovat nechtěli. Další nevýhodu jsme objevili po hodině plavby. To totiž člun z úsporných důvodů zpomalil tak, že nás předjížděli o důchodci na kolech, kteří jeli po cyklostezce podél kanálu. Když člun byl zaparkovaný, zase se naštěstí vzpamatoval a chvíli jel rychle, ovšem po celodenním výletu, který bychom normálně stihli za 3 hodiny, jsme si delší cesty po kanálech raději rozmysleli.

Hindeloopen je ještě menší rybářská vesnička s marínou a spoustou malých uměleckých obchůdků. Třeba tady na té zahradě bylo vše na prodej růžové nebo fialové. Ráj pro naši Emmu.

V létě jsou tu jachtaři, v zimě bruslaři. Když kanály zamrznou, jezdí se tu z jedné vesnice do druhé na bruslích.