Pořád
čekáme na jaro. Po nejtmavší zimě za několik desetiletí už by mohlo konečně
dorazit. Byly tu i první známky. Největší naději jsem vkládala do čápa.
Leiferde leží na kraji chráněné krajinné oblasti a hnízdí tu spousty ptáků. A
tak, když na starý tovární komín dorazil čáp, říkala jsem si, že přece není tak
blbej, aby zemřel hlady a zimou někde uprostřed Německa a ví, co dělá, když už
dorazil. A že už bude konečně tepleji, slunečněji a vůbec jaro. I žáby už začaly
migrovat do svých letních příbytků. Taky zahrádkáři vytáhli holínky, oprášili
motyčky a hrábě, promazali sekačky a začali pilně pracovat na svých latifundiích.
Občas i nějaká sněženka vyrašila a ptáci zpívali po ránu jak zběsilí. Ale to ne. Včera opět začalo sněžit. Je pár
stupňů pod nulou a jediné pozitivum je, že alespoň svítí sluníčko. Takže jsem
vytáhla už uklizené hrablo a dnešní ráno jsem si zopakovala rozcvičku při
uklízení sněhu. Doufám, že letos už naposled. Skoro to vypadá, že i čápovi
selhaly základní instinkty nebo že začal číst předpovědi meteorologů. Tak
prosím, jaro doraz konečně nebo ten ubohý pták na komíně za městem dočista
zmrzne.
No a včera se vrátila opět zima. Nasněžilo a mrzlo. Děti otráveně vytáhly sáně a šly si (snad už letos naposled) zasáňkovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat