Veletrh pro tvořilky

Ženy v domácnosti jsou zvláštní druh. Celý den pracují na plné obrátky a večer není nic vidět. Ráno mohou začít nanovo. Každý potřebuje vidět plody své lopotné práce a to v domácnosti nehrozí. Proto se spousta z nich, aby se nezbláznila, věnuje koníčkům. Některé zůstávají v rámci zušlechťování domova a jejich velkou vizitkou jsou vycíděná okna v únoru, zelená kvetoucí zahrada bez plevele v srpnu a koupelna ve vysokém lesku po celý rok. Další se věnují samy sobě a výsledkem jejich práce jsou zdravé vlasy, dokonalý make-up, postava jak ze žurnálu, oblečení podle posledních trendů a prázdná kreditní karta. A některé zase tvoří – šijí, pletou, háčkují, vyšívají, vytvářejí dekorace z papíru i látek, malují a kreslí.  Když se takových žen sejde několik stovek na jednom místě, říká se tomu veletrh s potřebami pro kreativní činnost. Na takovém jsem byla dneska v Braunschweigu.

Při příchodu mne zarazila koncentrace žen. Mladé, staré, tlusté, tenké, všechny možné, všechno „tvořilky“. Na některých je jejich tvořilkovství poznat již z dálky, protože se hrdě odívají do svých výtvorů. Natrefila jsem na dvě velmi zralé dámy, zahalené do vlastnoručně utkaných rybářských sítí s filcovanými květy ve vlasech a s šitými taškami přes rameno. Jedna celá v tyrkysovém, druhá celá v oranžovém, vytvářely dokonalý tým. Je jasné, že jejich zájmy jsou háčkování, filcování a patchwork.

I muži byli k zahlédnutí, ale ve velké menšině. Převážně tu byli jako prodejci, anebo zpruzeně doprovázeli své tvořivé manželky. Jeden muž mne ale zaujal. Asi padesátník s vizáží vysokoškolského profesora se zlatými brýlemi seděl ve svém stánku a vyšíval. Poprvé jsem viděla chlapa vyšívat křížkovým stehem. Mohu se jen dohadovat, zda to dělal jen ve svém volném čase nebo to byl vyšívač na plný úvazek, ale bylo vidět, že ho to baví.

Ze zboží byly v převaze látky. Do dnešního dne jsem netušila, že existuje cech patchworkařů (nebo jak se vlastně říká těm, co šijí technikou patchwork) nebo že jsou obchody prodávající pouze látky s dětskými motivy. Ty mě nadchly. V životě jsem toho sice moc neušila, ale tady jsem nakoupila alespoň na šálu a na sukýnku, protože těm vzorům se prostě nedalo odolat. A jestli vás zajímá, jaké vzory budou módní, tak vedou motýli a sovičky. Na látkách, jako razítka, jako vyřezávátka, jako vzorek na papíru, na špercích. Hlavně motýli poletovali všude.

A jestli se ptáte, co jsem tam dělala, přiznávám se, jsem taky tvořilka. Právě mě kamarádka učí dělat papírová přání ve 3D, občas háčkuju, rekonstruuju starý nábytek a baví mě dekorování interiérů. Prostě jen tak, pro ten pocit, že něco vydrží  v původním stavu déle, než zametená podlaha v kuchyni.