Cuetzalan

Už je to jasné, naše mexické dny se pomalu chýlí ke konci. A to, že už víme, kdy se vracíme do Čech nás pohání k ještě větší cestovatelské aktivitě. Mexiko je obrovské a my jsme toho ještě tolik neviděli! A tak to doháníme doslova za pět minut dvanáct. Těšte se na pořádnou prázdninovou porci cestovatelů...

Začínáme víkendem v Cuetzalanu. O tomto horském městečku jsme hodně slyšeli. Naše hospodyně Lety a její rodina odtud pochází, a tak jsme měli čerstvé informace o tom, jak moc tam zase pršelo, jak moc tam je v létě vedro a v zimě jaká je tam hrozná zima. Ale taky, že jsou okolo vodopády, pralesy, čistá příroda, pyramidy a jeskyně. Pořád jsme se tam chystali, ale až teď, skoro po třech letech v Mexiku se naše plány proměnily v realitu.

Cuetzalan leží tři hodiny cesty na sever od Puebly, nedaleko severní hranice státu Puebla se státem Veracruz. Cesta je již poměrně civilizovaná. Dvě hodiny se člověk veze placenou dálnicí, cuotou a pak něco přes hodinu kličkuje horskou silničkou plnou děr až na místo. Poslední hodinu cesty si člověk připadá jak pod Alpami. Vysoké kopce pohoří Sierra Norte jsou pokryté zelenými pastvinami a borovicovými lesy připomínají hodně evropskou přírodu. Až na ten rozdíl, že v Rakousku člověk určitě na tůře nepotká tropické hady, štíry a pumu, která v místních lesích žije.

První zastávkou bylo Apulco, které místní vtipně přejmenovali na (Ac)apulco. Původně hacienda u řeky je dnes malým hotelem s restaurací a cabaňami (chatičkami) v přírodě. A když se člověk vydá na krátkou procházku přilehlým lesoparkem po pár minutách se dostane k vodopádu, který není zdáli vidět, ale zato pořádně slyšet. Až z bezprostřední blízkosti člověk zjistí, že se řeka propadá o tak třicet metrů dolů. Vodopád se jmenuje příhodně Olla (Hrnec).

Když jsme přijeli do Cuetzalanu, nevěděli jsme kudy kam. Na to jsou ale místní zařízeni. U vjezdu do městečka čekají mladíci, kteří vás doprovodí k vašemu hotelu. Ale nenastoupí k vám do auta, aby vám ukázali cestu, ale běží před vámi. Když před naším autem křivolakými uličkami běžel náš průvodce, vzpomněli jsme si na začátky automobilismu, kdy před každým vozem musel běžet člověk s červeným praporkem. Náš průvodce, dvacetiletý Juan, nás potom stejnou cestou zavedl k místním vodopádům a druhý den ven z města (to proto, že byl trh a hlavní silnice byly zavřené). Odhadem přitom naběhal asi 10 km a nebyl vůbec udýchaný. Říkal, že to má v rámci tréninku na fotbal. A my máme zase nač vzpomínat. Živou GPS už asi nikdy víc mít nebudeme.

Cesta k místní přírodní atrakci, vodopádu Las Brisas, vede tropickým pralesem. Nás překvapil zvuk pralesa. Celý les zněl zvukem připomínajícím vysoké houslové stacatto, které vyluzuje nějaký místní hmyz, asi příbuzný cvrčka. Spolu s horkým vzduchem a nespočetnými schody je procházka skoro hororovým zážitkem.

Vodopád las Brisas není jediný, ale nejlépe přístupný. Místní ho využívají ke koupání a pořádání pikniků. Voda v jezírku je příjemně studená, ale taky zrádně hluboká.

I zócalo horského Cuetzalanu zdobí neodmyslytelný kostel, konkrétně farní kostel Svatého Františka. Na náměstí a přilehlých uličkách se pořádá každou neděli trh, který je jednou z největších místních turistických atrakcí. A protože se nám fotky z něj sem už nevešly, ukážeme vám je příště...