Během dovolené jsme moc nepobývali na jednom místě. Každý
den jsme podle počasí vyráželi na výlety.
Jeden den, když zrovna nebylo počasí ani tak hezké, abychom mohli být na
pláži a ani tak ošklivé, abychom byli někde zavření,vydali jsme se do lázní
Binz a do bývalé obří zotavovny Prora.
Binz existoval jako maličká rybářská vesnička již někdy od
14. století. Na konci 19. století přišlo do módy koupání v moři a do Binzu
začali přijíždět první turisté. Začaly se tu stavět první hotýlky v secesním stylu, vily jen pro
pár hostů a ty tu vydržely dodnes. Nezbytnou součástí městské pláže jsou plážové koše, v Binzu žluté a zelené.
600 metrů dlouhé molo bylo poprvé vystaveno na začátku 20. století.
Několikrát byl mostek poničen, hned v roce 1905 úplně zničen bouří na Nový rok,
ale vždy ho zase znovu postavili. Dnes
je molo prodloužením pěší zóny a asi
žádný turista ho při své návštěvě nevynechá.
Další zastávkou byla Prora. Ve třicátých letech na pláži 3
kilometry od Binzu se začala budovat obrovská zotavovna a rekreační zařízení pro
20 tisíc rekreantů. Lázně Prora začali projektovat v roce 1935 architekti
nacistického režimu. Původně měl být kolos dlouhý přes 4 kilometry. Po začátku
druhé světové války se ale přestalo budovat a byla postavena jen asi
polovina. Ubytovací budovy byly stavěny jen asi 150 metrů od moře, všechny z původně
plánovaných 10 tisíc pokojů měly mít výhled na moře a součástí komplexu měla být i
koncertní hala, kino, sportovní areály, jídelny, čítárny a dokonce 2 kryté
bazény. Bylo postaveno také nádraží, protože hlavní masa rekreantů měla být dopravována na místo vlakem. Stihla se ale postavit jen část obytných budov.
Po válce se v komplexu usídlila armáda, byla tu
vojenská škola a celý objekt byl pro veřejnost uzavřen. Od začátku 90.let se města i různá sdružení
snaží o využití obrovského areálu, ale ne s moc velkým úspěchem. Své sídlo
tu teď mají 2 muzea, která návštěvníky seznamují s historií místa. Prora měla být také uměleckým centrem, ale
pár otevřených galerií nevypadá moc nadějně a optimisticky. My jsme se cítili
jak v Milovicích. Vybydlené budovy, rozbité cesty. Jen poměrně pěkná pláž
v Milovicích chybí. Pochybuju, že se obrovské domy někdy ještě budou
využívat. Spíš ještě více zpustou a nakonec skončí v troskách, jako jiné „pomníky“
velkých režimů.
Žádné komentáře:
Okomentovat